Potvrzeno už na stovkách lidí: nordic running je velmi efektivní a přitom zdraví prospěšná tréninková metoda. Při jejím šíření se však stále setkávám s několika předsudky. Zajímavé je, že se v nich často shodnou nejen začátečníci a kondiční běžci, ale i vrcholoví sportovci či jejich trenéři. Jak je to tedy s předsudky o běhání s runningovými holemi doopravdy?

1. je to nějaká blbost…

„Na rozdíl od lyžování jsem o žádném běhání s holemi nikdy neslyšel. Je to určitě nějaký nesmysl, protože se to nikde nedělá“.

Také jsem nejdříve nic neslyšel třeba o nordic bladingu, či SM-systému. Ale až do té doby, kdy jsem je mohl poznat a vyzkoušet, bych se neodvážil označit je za nesmysly. Za to, že se zatím nordic running jinde ve světě nepraktikuje (protože na to nikdo nepřišel), opravdu nemůžu. Ale úplná blbost to asi nebude, když jsme s touto metodou zvítězili v soutěži inovačních projektů Evropské atletiky, byli publikováni v časopisu světové atletické federace a postupně ji – kromě mnoha běžců – přebírá česká atletická reprezentace. A nejen ona.

2. hole jsou jen pro invalidy…

„Člověk s holemi je buď nemohoucí, nebo starý. A pokud jde o pohyb s nordic holemi v parku nebo v přírodě – to jsou jen důchodkyně, které spíš než k pohybu mají ty hole k opírání se o ně.“

Běh s runningovými holemi se naopak týká sportovců, tedy „mohoucích“, kteří se ale hned po prvním vyzkoušení diví, že už nemohou. Bez ohledu na svoji výkonnostní úroveň (tj. včetně „vrcholáčů“) zjistí, že jde o mnohem intenzivnější aktivitu, než je pouhý běh nebo běh na lyžích. A k těm invalidům: každý sportovec může, bohužel, laborovat s nějakým zraněním. Nordic running však tím, že při něm pažemi významně odlehčujeme kloubům a svalům dolních končetin, napomáhá sportovcům po zranění při návratu k plnému tréninkovému zatížení. Jeden příklad za všechny: český reprezentant v běhu do vrchu Ondřej Fejfar.

3. hole při běhu jsou zbytečné…

„K běhání není potřeba nic, takže nevím, proč bych měl s sebou ještě něco dalšího tahat. Běhám už docela dlouho, a zatím jsem se bez holí v pohodě obešel.“

Chceme-li si zpestřit tradiční běžecký trénink třeba in-line bruslením či lyžováním, také nebudeme považovat brusle, lyže a helmu za něco zbytečného a vezmeme si je rádi. Runningové hole jsou lehké (úplně stejně jako ty běžkařské), takže o nějakém zbytečném tahání nemůže být řeč. V průběhu praktikování nordic runningu pak postupně přijdeme na to, čím nám mohou být hole při běhu také přínosnými: větší stabilitou v nerovném terénu, možností celoročního efektivního tréninku (obzvláště v nepříznivých podmínkách), a zvýšením bezpečnosti našeho běhání.

4. určitě se o ně přerazím…

„Něco tak složitého nemůžu nikdy zvládnout. Ty hole budou při běhu určitě jen překážet, takže o ně někde zakopnu a způsobím si zranění. Navíc by mi mohly ještě zkazit můj zažitý běžecký styl.“

Pokud jde o správnou techniku běhu, naše zkušenosti ukazují, že zapojením runningových holí do běžecké přípravy můžeme běžecký styl spíše vylepšit, než zkazit (k tomuto tématu více zde). Zvládneme-li techniku běhu s holemi, nejenom že se s nimi nezraníme, ale ještě nám pomohou předejít typickým potížím se šlachami a klouby nohou. Nordic running nijak mimořádně těžký není, v podstatě se podobá běhu na lyžích bez lyží. Pokud by jej někdo nedokázal zvládnout sám, může využít jednu z námi nabízených možností praktické výuky (intenzivní lekci, nebo běžecký kemp s holemi).

5. budou mě mít za blázna…

„S holemi zatím nikdo neběhá. Co si o mně pomyslí ostatní, až mě uvidí? Vždyť budu vypadat jako blázen!“

Je zajímavé, že chůze s holemi nikoho nepřekvapí. Na spoustu jedinců, praktikujících nordic walking, si lidé u nás již zvykli. Běh s holemi poutá mnohem větší pozornost, to je pravda, ale někdy to může být i legrace. Třeba v zimě, kdy mě všímaví spoluobčané často upozorňují, že jsem si zapomněl lyže . Ale vážně: proč nedělat něco efektivněji, zdravěji a bezpečněji, když to jde? A běh s holemi tyto výhody (opakovaně zdůrazňuji, že především v nepříznivých klimatických podmínkách) umožňuje. Takže ve výsledku je to o rozhodnutí každého z nás. Budeme dělat jen to, co dělají – v tomto případě nedělají – všichni?