V jarním čísle časopisu Běhej (04/05) se mj. dočtete o běhání v horském terénu. Své zkušenosti s využíváním běhu s holemi při tréninku a v rámci rekonvalescence sdělil čtenářům časopisu také úspěšný český běžec a reprezentant Ondřej Fejfar. S jeho svolením je přinášíme i na našich stránkách.

O tréninkové metodě běhu a cvičení s runningovými holemi jsem se dozvěděl na kondičním soustředění české běžecké reprezentace na Zadově v říjnu minulého roku (viz foto níže). Vyzkoušel jsem ji a přišla mi jako velmi zajímavý doplněk tradičního tréninku.

Runningové hole jsem pak ale začal aktivně využívat především z důvodu rekonvalescence po zranění. V listopadu jsem si totiž – pravděpodobně z přetížení – způsobil zánět šlachy na spodní straně lýtka levé nohy, který se projevoval pichlavou bolestí při došlapu. Nepomohlo ani zmírnění intenzity běhu a volba měkkého povrchu. Zranění si vynutilo čtrnáct dní klidového režimu.

Když mi lékař sdělil, že můžu zkusit začít pomalu běhat, rozhodl jsem se využít runningové hole a to především z důvodu odlehčení dolním končetinám při běhu. Běhal jsem pouze po trávě, na rovině a vždy jen každý druhý den. Všechny tyto tréninky jsem absolvoval s runningovými holemi.

Začínal jsem na pouhých deseti minutách. Každý další trénink byl vždy o deset minut delší. Pocitově jsem odlehčení dolních končetin tolik necítil, ale zaznamenal jsem daleko větší náročnost běhu s runningovými holemi. Projevovala se vyšší tepovou frekvenci díky zapojení celého těla.

To pro mě mělo dva důležité přínosy. Za prvé mě to nenutilo tolik zrychlovat, což jsem měl zakázané a za druhé i po relativně krátkém tréninku při nižší intenzitě běhu jsem cítil pozitivní tréninkový efekt. Během této rekonvalescence jsem si běh s runningovými holemi rychle osvojil a začal jsem vnímat pozitivní dopady především v podobě posílení horních končetin a zpevnění trupu.

Když zranění pominulo a já jsem mohl zase naplno trénovat, využil jsem runningové hole pro objemovou část své zimní přípravy. Oblíbil jsem si především dlouhé výběhy na horách po sněhu. S runningovými holemi jsem byl schopný doběhnout až na hřebeny Krkonoš.

Při běhu do kopce a po rovině hole omezovaly podkluzování nohou a seběhy po sněhu jsem si doslova užíval, protože při dodržování správné techniky to byla skutečně zábava. I  při seběhu jsem zapojil celé tělo, navíc hole a sníh absorbovaly veškeré nárazy.

Pokud se běžecké lyžování považuje za jednu z nejlepších aerobních aktivit, tak běh s runningovými holemi má k němu hodně blízko.  Je stejně zdravý, a fyzicky ještě o něco náročnější. Budu ho určitě dál zařazovat do své přípravy a doporučovat dalším.

Ondřej Fejfar