Zájem o běhání s holemi se zvyšuje. Na otázky s ním spojené jsme tentokrát odpovídali Vandě Kadeřábkové-Březinové a běžeckým stránkám Longrun.cz.

Máme hole prvně v ruce. Jak začít co nejbezpečněji tak, abychom si nezafixovali nějaké chyby?

Ti, kdo jezdí na běžkách (klasickým způsobem, ne bruslením), to zvládnou prakticky ihned – prostě se z chůze s holemi pomalu rozběhnou klusem a je to. Běh s holemi má totiž opravdu blíž k běžkám, než k walkingu. Jenom zdůrazňuji: musíme mít runningové hole správné délky. Samoukům, kteří neběžkují, doporučím „odchytit“ mě na některé akci s praktickými ukázkami (více o nich uvedeme příští týden). A mezitím samozřejmě sledovat náš seriál.

Jak lze doporučit dávkování v tréninku? Například kolik procent týdenní kilometráže bude patřit holím a jak případně zvyšovat?

Já zařazuji hole jednou týdně, v zimním období i dvakrát nebo třikrát (protože na namrzlém povrchu se nedá bezpečně běhat, a běžecký pás ve fitku víc než jednou týdně psychicky nezvládám). Nejde o kilometráž, ale o dobu + intenzitu. V podstatě rozlišuji dvě varianty – intenzivní (fartlek s holemi, změna rychlostí i terénů) a regenerační (po závodě nebo těžkém treninku z důvodu odlehčení nohou). Poté, co běh s holemi zvládneme technicky na jistotu, můžeme samozřejmě přidávat jak vzdálenost, tak intenzitu. Ale postupně!

Je deset kilometrů běhu totéž co deset kilometrů s holemi? Nebo se tolik ani uběhnout nedá?

Ani půl kilometru s holemi není totéž co bez nich, natož deset! Zatím všichni, kdo už „náš“ nordic running vyzkoušeli, byli strašně překvapeni tím, jak brzo jsou zafunění. Člověk by to nečekal, ale je to tak, a je to samozřejmě důsledek intenzivního zapojení celé horní poloviny trupu. Ramena, paže, a břicho „žerou“ kyslík. Plíce víc pracují. Na rozdíl od jízdy na běžkách si při běhu s holemi neodpočinou ani ruce, ani nohy. Já už sice deset kilometrů s holemi v kuse zvládnu, ale to mám s nimi naběháno opravdu hodně a i tak si to musím dobře rozvrhnout. Takže odpověď na druhou otázku zní: nedá.

Chci si zlepšit rychlost a odrazové schopnosti, ale ve čtyřiceti už ty žabáky, metcalfy a odpichy tělo nebere tak pohodově, jako před dvaceti lety. Prakticky se je bojím zařadit do tréninku, protože se nechci zranit nebo odrovnat, tři dny se z toho „léčit“ a nabourat tím vlastní trénink. Představují tato cvičení s holemi lehčí, méně násilnou a přitom stejně efektivní řešení?

Ne, lehčí rozhodně ne. Cviky, které uvádíš, zařazuji jako náročná posilovací cvičení (náročnější než při provedení bez holí, protože ty prvky jsou s holemi delší a vyšší, tudíž je větší zátěž na nohy při dopadech). Hodí se pro výkonnostní sportovce, sprintery, vrhače, plavce, atd. Pro rekreační běžce jsou vhodnější jiná cvičení s holemi, a to protahovací a běžecká. Při běžecké abecedě máme např. větší šanci pro správné provedení skipingu, protože se o hole opíráme a tím pádem dosáhneme žádoucí výšky kolen a nezakláníme trup.

Jak dávkovat běh s holemi v různých fázích přípravy – bude se to lišit např.v přípravném či závodním období?

Viz druhá otázka. V přípravném období spíš k intenzitě a crosstrainingu – na podzim a v zimě jsou jinak špatné podmínky pro normální běh, mokro, bláto, sníh, atd… (a taky dříve tma, no a zapojení holí nám umožňuje zkrátit trénnkovou jednotku). V závodním období pak spíš k rehabilitaci a odlehčování přetěžovaných oblastí.