Je tu poslední díl našeho seriálu pro samouky Běháme a cvičíme s holemi. Končíme, ale vlastně začínáme. Teprve nyní, po zvládnutí základních dovedností, můžeme využít všechny možnosti běhu s runningovými holemi ve svůj prospěch.

Pokud jste se dostali ke čtení tohoto dílu bez návaznosti na díly předchozí, nebo pokud jste měli problémy se zvládnutím některé z dovedností (v minulých dílech vysvětlených), doporučuji vám jako nejlepší řešení jednu z forem výuky běhu s holemi. Na ní si vše potřebné vyzkoušíme, odstraníme případné chyby v technice a upřesníme správnou délku runningových holí.

Základem úspěchu je samozřejmě plynulý běh s holemi po rovině, z něj vychází vše další. Využijeme jej jak pro efektivní trénink s vyšším výdejem energie a fartlek s holemi, tak pro odpočinkovou variantu regeneračního běhu s odlehčením zátěže přetěžovaných partií.

Runningové hole v rámci tréninku dále oceníme jak v kopcích, a to při jejich vybíhání i sbíhání, tak při mnoha různých cvičeních. Své uplatnění během přírodní tréninkové jednotky jistě najdou cvičení běžecká, protahovací, odrazová i posilovací.

Sami určitě postupně přijdete na to, že čím horší podmínky jsou (kluzko, bláto, první sníh, namrzlý povrch, atd.), tím lépe pro toho, kdo běží s holemi. Kromě zaručené stability, tedy i větší bezpečnosti našeho běhu (neuklouzneme), se díky holím více zahřejeme, neboť horní polovina trupu a paže „nezahálejí“.

Na závěr tohoto dílu, a tím i celého seriálu, dovolte jako bonus tři tipy (vychytávky):

1.TIP „stylový“

Na jeden z tréninků s runningovými holemi si s sebou vezměte dobrovolníka-fotografa. Na přehledném a bezpečném terénním úseku, např. v upraveném parku, běžte pokud možno stejnou rychlostí (střední, ne sprintem) nejprve bez holí a potom s nimi. Nechte se vyfotit ze strany, zepředu i zezadu. Poté fotografie navzájem porovnejte a vyhodnoťte rozdíly v poloze trupu, ramen, paží a loktů. Při které variantě se více blížíte předpisové běžecké technice?

2.TIP “efektivní“

Předpokládám, že máte sporttester s hrudním pásem na měření tepové frekvence (pokud zatím ne, tak si jej opatřete, je to užitečná věc). Běháte-li s runningovými holemi již delší dobu a zvládáte to bez větších problémů, jste schopni udržet oběma způsoby přibližně stejné tempo i na delší vzdálenost. Pokud se vám to podaří na kilometru a víc (samozřejmě po téže trase a s dostatečným časovým odstupem mezi oběma měřeními), porovnejte si naměřené hodnoty TF. Jejich rozdíl nad úrovní vaší klidové TF přepočítejte na procenta. Tím pro sebe zjistíte, o kolik je běh s holemi náročnější (efektivnější) než normální běh.

3.TIP „kombinovaný“

Nordic running je určitě záležitostí terénní, málokdo však má vhodný přírodní povrch „hned za barákem“. Nemůžeme-li dojet za město autem, musíme první (a pak poslední) část našeho výběhu absolvovat po asfaltu nebo po chodníku. Buď jenom běžíme s nesením holí, nebo můžeme pro tuto kombinaci „město + příroda“ vhodně využít gumová zakončení (botičky, špuntíky). Po prvním úseku je jednoduše sejmeme a schováme do kapsy nebo do ledvinky. Před posledním úsekem (tj.návratem) je ale důležité hroty, které jsme mezitím ušpinili v terénu během hlavní části tréninku, očistit, a až pak „gumovky“ nasadit. Proto nezapomeňme na malý hadřík, nebo papírové kapesníky.