Zájem o běhání s runningovými holemi projevují kromě běžeckých webů (přehled článků zde) i další média. V rozhovoru pro Magazín Aktuálně.cz se kromě jiného dozvíte, jak vlastně nápad běhat s holemi vznikl, nebo proč jej chápeme jako protiklad komerčního běhání.
V Česku se v masovém měřítku rozmohlo běhání, nicméně ne každému vydrží prvotní běžecké nadšení. Tu pobolívá noha, tu je na běhání příliš kluzko či blátivo. Mnohdy se také omrzí stále stejná trasa, navíc na pohodlných zpevněných cestách běžce často obtěžují psi, co si podle jejich páníčků „chtějí jen hrát a zaručeně nekoušou“.
Nebyli by to Češi, aby si se všemi těmito těžkostmi neporadili. Milan Kůtek a Aleš Tvrzník spojili běh, běžecké lyžování a nordic walking a vynalezli nordic running neboli běhání se speciálními, tzv. „runningovými“ holemi. Jejich vynález již před dvěma lety ocenila Evropská atletická asociace hlavní cenou. Od té doby runningovým holím přišli na chuť třeba atleti jako Jan Železný, Tomáš Dvořák, Barbora Špotáková či Vítězslav Veselý. Širší veřejnost se o nich teprve začíná dozvídat.
Aktuálně.cz: Kdy a jak jste na metodu nordic running přišli?
Milan Kůtek: Už to bude asi čtyři roky, napadlo mě to v zimě. Pocházím totiž z Jizerských hor, kde jsem byl zvyklý na krásné udržované stopy a desítky kilometrů běžkařských tratí. Pak jsem se ale přesunul do Chebu a tam jsem tohle vyžití neměl. Napadlo mě proto toto běhání na lyžích bez lyží.
Proč to nikoho nenapadlo v masovější míře provozovat již dříve, když už je tak dlouho známý nordic walking?
To by mě taky zajímalo. Podobně se ptal i náš legendární oštěpař Jan Železný. Říkal, jak je to možné, že to nikoho nenapadlo, když je to v podstatě tak jednoduché.
Běh s holemi bez lyží zařazují již řadu let běžkaři do své suché přípravy. To je ale zřejmě něco trochu jiného než nordic running…
Částečně to znají, mluvil jsem o tom i s českým reprezentantem Lukášem Bauerem. Dělají tzv. imitace, popřípadě vybíhají sjezdovky s běžkařskými holemi. To další, co s tím děláme my, tak nepraktikují ani náhodou, protože to s běžkařskými holemi dělat nejde.
Na lidi provozující nordic walking se dlouho dívali kolemjdoucí s nedůvěrou: Proč chodí v létě s „běžkovými“ holemi? Setkáváte se s podobnou nedůvěrou i při nordic running?
Kolemjdoucí se diví taky. Zvláště když běhám s holemi v zimě, uštěpačně na mě volají: „Pane, zapomněl jste si lyže.“ Běžci zase namítají: „Běhal jsem doteď bez nich, takže jsou zbytečné. To bude určitě nějaká blbost.“ Lidi z řad širší veřejnosti se zase, aniž by hole vyzkoušeli, děsí: „Vždyť se o ně přerazím!“ Zajímavé je, že chůze s holemi již dávno nikomu divná nepřijde. Ale u všeho nového bývá počáteční nedůvěra. Jde o to vydržet a nevzdat se.
Někomu může znít „běh s holemi“ i trochu jako protimluv…
No jistě, zní to divně. Člověk si řekne, že asi nějaké důchodkyně běží do supermarketu, protože tam mají slevy. Jenže ona je to makačka, která vám naposiluje horní část těla, přitom odlehčí nohy, takže se dá běhat i třeba s bolavou achilovkou.
U toho bych se ráda zastavila. V čem spočívají hlavní výhody v běhání s holemi oproti klasickému běhání či běhu na lyžích?
Těch výhod je několik. Je to jednak odlehčení. Výrazně ubereme zátěž na klouby dolních končetin, protože to převezmou paže. Měřili jsme to i vědecky a je to potvrzené. Pak je to bezpečnost a předcházení zranění. V mokrém, blátivém, podmoklém terénu neuklouzneme, naopak nás to do terénu vytáhne, protože odpadá strach z toho, že sebou někde švihneme…
Co při běhání pozoruji, tak lidi často raději rotují nějakou krátkou osvědčenou trasu v parku či podél vody, než aby se vydali do neprobádaného terénu. A při podzimních a zimních plískanicích pak zájem o běh dost uvadá…
No právě. Navíc když sleduji počasí posledních let, vypadá to, že je konec s takovými těmi na sníh ideálními dlouhými zimami. Když se v zimě vrátím z běhání s holemi, tak mám pocit, že jsem na těch běžkách byl. S runningovými holemi můžete běhat rychle i v zimě, snese to zmrazky, bláto, jinovatku, cokoliv. Hole spolehlivě vytáhnou člověka do přírody, už nemusí do zblbnutí obíhat park. Je to taková osvědčená cesta z města. Nejvíc to vynikne na podzim a v zimě, kdy je hnusně a mokro, to hole teprve oceníme, nemusíme totiž zůstávat doma.
Takže je běhání s nimi bezpečnější.
Ano, a to i z jiného důvodu. Máme ozkoušené, že je to i obrana proti psům. Ne že byste museli ty hole přímo na něj použít, ale zkrátka si na vás netroufnou, když běžíte s holemi, a nestartují po vás jako při normálním běhu. Víme také od žen a dívek, že se s holemi cítí bezpečněji a nebojí se vyrazit zaběhat si někam za město do odlehlejších končin.
Co na runningových holích ocení vrcholoví sportovci?
Hlavně to, že běh s holemi je výrazně fyzicky náročnější než obyčejný běh. Intenzivněji se při něm dýchá a mnohem více se zapojí ruce a hrudní oblast. Takže určitého energetického výdeje lze dosáhnout za kratší dobu, na kratší trati. To je ostatně také změřené. No a je to také zpestření, jak opepřit trénink, aby nebyl pořád stejný.
Nemůžou mi běžecké hole třeba zkazit techniku běhu? Tedy mně osobně ne, já žádnou předpisovou nemám…
Naopak, hole zlepšují styl, který máme často chybný, třeba když šermujeme rukama nebo si takzvaně moc sedáme. Nic takového nám hole nedovolí a umožňují nám správnou polohu.
Vám se za vývoj nordic running dostalo i mezinárodního ocenění. O co přesně šlo?
Jedná se o cenu v soutěži, kterou jednou za dva roky pořádá Evropská atletická asociace. Bylo to v roce 2012 a vyhráli jsme hlavní kategorii Open, za inovační přínosy do tréninku. V tom ročníku bylo několik desítek prací. Do soutěže jsme náš počin přihlásili pod názvem Běh s holemi jako efektivní tréninkový prostředek, který eliminuje přetěžování nohou.
Používají se na nordic running stejné hole jako na nordic walking?
V naší variantě je zásadní rozdíl. Nordic running není pobíhaní s hůlkami na nordic walking! V našem případě jsou hole výrazně delší, sahají těsně pod rameno, ale zase o něco kratší než běžkařské hole, ty už by nám překážely. Rozdíl je i v provedení. Walkingové jsou zpravidla skládací, což u běhání nedělá dobrotu. Je tu větší silový ráz než při chůzi, takže mají blíže k těm běžkařským, protože jsou jednodílné. Čili dole u hrotu vypadají jako na nordic walking a dál nahoru jako na běžecké lyžování.
Jaká je základní technika nordic running a jak se ji lze naučit?
Spíše než k nordic walking bych přirovnal nordic running k běhu na lyžích bez lyží, samozřejmě při klasice, ne při bruslení. Jedná se o krok a odraz hůlkou. Nenapřahujeme se tak dopředu, protože nemáme lyže, a tedy ani skluz. Paže nedáváme tolik za tělo, pohyb ruky končí u boku. Tím se to zase liší od běžeckého lyžování. Poskytujeme skupinové tréninky, stačí, když se u nás ohlásí skupinka čtyř až deseti lidí, hole zapůjčíme a za hodinu už s nimi běhají jako srnky.
Jak se vám daří nordic running rozšiřovat?
Dokončili jsme už druhou práci pro Evropskou atletickou asociaci, kde se to pak šíří mezi odbornou veřejností. Po prvním úspěchu, kdy byla naše práce oceněna, byl velký zájem o přednášky, školení a tréninky. Školili jsme atletické trenéry, zvali nás na tréninky a soustředění, kde jsme hole předváděli a podávali výklad. Stále více pronikáme do odborných běžeckých a atletických médií. Náš článek má teď vyjít i v časopise Mezinárodní atletické federace (IAAF).
Někoho možná napadne, že jste se jen snažili objevit nějakou díru na trhu a rozjet na tom byznys.
No a tak to právě vůbec není. Hole jsou levné a už k tomu zákazníkům necpeme nic jiného. Netvrdíme jim jako jiní výrobci v jiných odvětvích, že k runningovým holím ještě nutně potřebují ty a ty drahé boty a tu a tu drahou výbavu. Není to žádný marketingový trik, je to za málo peněz hodně muziky. Těmi holemi říkáme „ne“ komerčnímu sportování v předražených sportovních centrech. Je to o polích, o samotě v krajině, kam byste se bez holí nevydala.
Na vašem webu jsem viděla fotografie, na nichž nordic running provozovala třeba světová rekordmanka v hodu oštěpem Bára Špotáková či badmintonista Petr Koukal. Šlo jen o nějakou promo akci, nebo tuto techniku zapojují do svého tréninku?
Pokud jde o Petra Koukala, šlo o jeho velký zájem vyzkoušet tuto metodu. Trénink, který absolvoval, ho nadchnul. Bude objednávat hole pro sebe a pro další badmintonisty. Laboruje s kolenem a vyzkoušel si, jak velké odlehčení pro nohy hole znamenají.
Bára Špotáková měla zájem hole vyzkoušet ještě před otěhotněním. Byla z nich nadšená. Jejich výhody spojila během těhotenství, kdy s těmi holemi běhala, ke konci klusala, pak už jen rychle chodila. Po těhotenství je používala opět a nemohla si je vynachválit. Teď už je v plné síle a vyhrává, takže nyní je využívá pro jejich efektivitu – spotřebuje větší energii, zaposiluje si. Je mi na ní sympatické, že odmítá drahé komerční věci, a když vidí, že funguje levná a jednoduchá, používá ji.
Jaké máte ohlasy u sportovců a jaké u široké veřejnosti?
Přibývá lidí z řad vrcholových sportovců a reprezentantů, kteří hole používají a oceňují je. Třeba šéftrenér atletické reprezentace Tomáš Dvořák, oštěpař Vítězslav Veselý, maratonkyně a olympionička Ivana Sekyrová a další naši vytrvalci a vytrvalkyně. Pro své tréninkové skupiny to zavádějí nejrůznější trenéři. Domákli se toho i jednotlivci z řad široké veřejnosti, kteří nemají rádi posilovny, činky či nějaké hromadné běhání po parku. Ideální jsou větší skupiny, které spolu běhají, nestydí se s holemi vyrazit. Navíc skupinka může absolvovat naši tréninkovou lekci. Jelikož máme i stránky v angličtině, ozývají se nám i lidé ze zahraničí.