Sedm statečných. Tolik se nás postavilo na výcvikovou louku. Všichni jsme šli běhat, jen nám tentokrát do rukou vložili i hole. Prý zažijeme něco jiného, bude nás to bavit, posílíme i horní část těla, odlehčíme kolenům, bederní páteři. Na dvě hodiny se vracím do školy, přichází učitel, lekce začíná…

.. takto začal líčení svých dojmů z výuky nordic runningu na jedné z pravidelných lekcí nordic runningu redaktor behani.sport.cz Libor Kalous. Šestým dílem se tak uzavřel tématický seriál o nordic runningu na zmíněném běžeckém webu SPORT.CZ. A teď už opět pokračuje Libor Kalous:

„Při běhu s holemi se kombinují prvky tří aktivit: normálního běhu, běhu na lyžích klasickou technikou, a nordic walkingu. Ve srovnání se všemi třemi uvedenými pohybovými aktivitami je běh s holemi jednoznačně nejintenzivnější,“ říká zakladatel nordic runningu Milan Kůtek.

Každý dostáváme hole v poměru k výšce postavy. Následuje čtyřicetiminutová teorie proložená krátkými výběhy na padesát metrů. Ve zkratce – co, jak, proč, kdy, kam. Kdo ještě před pár minutami trpěl nervozitou, že tuto disciplínu nezvládne, je v klidu. Naopak hole usnadňují pohyb vpřed, záleží jen na razanci odpichu. Čím více zabodávám, tím méně úsilí musí vyvinout nohy, tím pádem i kolena a kyčle.

Jsme v menšině

My s holemi jsme trochu atrakcí pro ostatní. Na Ladronce jsou především klasičtí běžci a vyznavači in-line bruslí. Vidíme jich desítky, stovky. Nás je stále stejně, stále v menšině, stále kolem projíždějící krky se za námi otáčí. Ano, jsme jiní, ale tak už to bývá, když svět objevuje nové, nepoznané. Hole bez sněhu, bez lyží.

Po seznamovací hodině přichází přechod na delší vzdálenosti a terén. Na úvod dáváme kilometr v mírném poklusu. Každý volí své tempo, přesto se držíme pohromadě. Kilometr a stačí. Při klasickém běhu nejde o žádnou vzdálenost, zde se o slovo hlásí už ramena, ruce. Více je zapojována horní část těla, která se při běhání bez holí znatelně méně zapojuje do pohybu. Běžím a zároveň cvičím vršek, jsem spokojen, navíc šetřím tréninkový čas.

Na řadu přichází terén. Běhání a koordinace holí při slalomu, při zatáčkách. Samozřejmě nechybí kopce. Zde každý poznává největší rozdíl. První polovina bez použití holí, ve druhé už zapichuji a rozdíl by poznal i neandrtálec. Vyšší rychlost, lehkost, menší námaha. Při dalším výběhu už jen s holemi, tohle běhání v terénu mě baví. Navíc v přírodě, kolem stromy, pode mnou tráva. Neběhám po asfaltu, nevidím štrůdl valících se aut.

Lekce zaujala, lidé kupují hole

Před dvěma hodinami jsem běhání s holemi neznal, nedělal jsem si velké iluze, ale uznávám, že po vyzkoušení má tento nápad, který patrně nebude nikdy kandidátem na Nobelovu cenu, smysl. Ne nadarmo ho během své přípravy využili i čeští reprezentanti v atletice. A nejen oni. Běhání s holemi uspělo také v soutěži nových projektů European Athletics Innovation Awards.

K tomu tu je další výhoda. Holí můžete použít jako stabilizačních prvků při cvičení a strečinku, kterému můžete kombinovat s běháním. Chce to jen vyzkoušet, takže dobrý běh! Tentokrát s „klacky“.

P.S. Všech sedm statečných dokončilo, někteří už kupovali i hole.