Podle mnoha běžců, především „závoďáků“, je hlavním využitím runningových holí v tréninku vybíhání kopců. Proč ne. Naše další krátká videa ukazují správné provedení výběhu a seběhu středně prudkého kopce s runningovými holemi a pomáhají vysvětlit, proč mít jiné hole na trénink a jiné na horské závody.

Předně: naše metoda je tréninková a zdravotně-preventivní, nikoliv závodní. S používáním kratších teleskopických holí v ultrabězích, horských maratonech, apod. se nijak nevylučuje, neboť při nich je důležitější praktičnost (složené hole na některé úseky nepoužijeme) než zvýšení efektivity či běžecký styl. Ve velmi prudkých svazích nebo v kamenitém terénu již o stylovém běhu nelze hovořit a kratší hole zde mají jen funkci podpůrnou.

Runningové hole nám nejenom umožňují stylový běh, ale také zvyšují tréninkovou efektivitu, neboť s nimi vydáme mnohem více energie. Kromě toho výrazně snižují zátěž na klouby a šlachy nohou a navíc jsou pro intenzivní běh vhodnější – nezničíme si totiž spoje mezi částmi holí, protože hole jsou jednodílné (a tím také lehčí než teleskopické). Tyto přínosy naplno vyniknou při běhu v běžném, tj. neextrémním terénu, nejvíce pak právě v kopcích.

Běh s runningovými holemi do kopce:

Správně dlouhé runningové hole při vybíhání kopce zabraňují nežádoucímu předklonu trupu s vysazením hýždí; náklon trupu ke svahu je s jejich využitím naopak optimální. Díky většímu zapojení svalových skupin paží a ramen dochází k výraznějšímu odrazu holemi, čímž „vršek“ přebírá značnou část práce dolních končetin (nohy jsou významně odlehčeny). To nám umožní zvládnout při tréninku více kopců a ještě si při tom užitečně zaposilovat často opomíjené partie.

Běh s runningovými holemi z kopce:

Síla působící na pohybový aparát při dokroku je při seběhu vlivem gravitace větší, než při běhu na rovině. Díky opoře o runningovou hůl a zapojení svalových skupin paží a ramen dochází k její výrazné eliminaci. Důležité je udržení mírného náklonu trupu („nepřisedáme“, nezakláníme se) a dokrok bez výraznějšího silového nárazu přes paty. Stejně jako při běhu na rovině je úhel v lokti oporové paže při zahájení odrazu holí žádoucích 90 stupňů, takže na rozdíl od krátkých teleskopických holí „nešermujeme lokty proklatě nízko“).